Prohledat tento blog

neděle 27. července 2008

Nepodceňujme slimáky (a vrabčáky)

V parném letním odpoledni jsem na střechu zahradní boudy pokládal pískovanou lepenku. Spolu s kouskem prkna se na střechu dostal slimák. Šedý, s černými proužky, macek, však ho znáte. Vylezl zpod prkna, popojel dvacet centimetrů po horké lepence a zastavil se. "Neměl jsi sem lézt, došla ti šťáva, zajdeš", říkal jsem si. Chvíli mudroval, a pak se zase rozjel, vysokou rychlostí, horko nehorko, ale hlavně rovnou k žebříku! Za pár minut ujel dva metry ke kraji střechy a přesunul se na žebřík. Nepodceňujte slimáky!

A druhá příhoda se zvířátky večer: před garáží u domu čistím kolo, najednou přihopsal vrabeček, neuměl ještě létat, povykoval. Podběhl kolo, proskákal mi mezi nohama a než jsem se vzpamatoval, byl v garáži. Co teď, s vrabčákem v garáži? Do ruky se prý taková mláďata brát nemají, sám ven nepůjde, staří ho tam nenajdou... zkrátka neřešitelná situace. Tak jsem dál čistil kolo, pak přišla Hela, říkám, že mám problém ... koukáme do garáže, kde ten drobeček je. A on vám seděl na rukojeti košíku a vypadal spokojeně. Hela opatrně vzala košík, vrabčáček v pohodě, normálně se nechal odnést na trávník za dům, seskočil z rukojeti a mastil za bráchou pochlubit se svým dobrodružstvím :-).